Dluhy se mají platit
Plzeňský deník, 18.10.2024
Vyjádření Lumíra Aschenbrennera k Insolvenčnímu zákonu z pozice senátora Parlamentu ČR za Plzeň.
Po podpisu prezidenta Petra Pavla platí novela Insolvenčního zákona. Ten předtím prošel beze změn Senátem PČR ve znění, ve kterém mu jej zaslala Poslanecká sněmovna. Takže navenek pro mnohé idylka, vždyť kdo by nechtěl pomáhat dlužníkům. Dlužníci jsou totiž veřejnosti často prezentováni jako nešťastné oběti svých špatných rozhodnutí. Často jako oběti zlých věřitelů. Zlé věřitele si mnozí představují asi tak, jako vypadaly karikatury kapitalistů v komunistickém Dikobrazu. Tlusté postavičky ve fraku s doutníkem v ušklíbajícím se necitelném koutku úst a měšcem zlaťàků v tlustých, buclatých ručičkách. Kapitalista v Dikobrazu ještě míval cylindr v barvách USA.
Bruselštější než Brusel
Původně se přitom mělo jednat o pouhou implementaci dvou Směrnic EU (konkrétně EU č. 2019/1023 a EU 2017/1132). Asi nejviditelnější a nejmedializovanější změnou je zkrácení oddlužení z pěti na pouhé tři roky. Poslanecká sněmovna pak ještě nad rámec „unijní“ směrnice navíc rozšířila oddlužení i o pro nepodnikající fyzické osoby.
Obce a experti
Nesouhlasné stanovisko k takto upravenému Zákonu zaujal třeba Svaz měst a obcí ČR nebo Svaz českých a moravských bytových družstev. Oba subjekty si na tuto problematiku nechaly zpracovat analýzu. Z ní vyplývá, že „Při přijetí plošného tříletého oddlužení bude míra uspokojení věřitelů tak nízká (max. do 10 %), že při započtení inflace můžeme mluvit o amnestii dluhů. Lidé si uvědomí, že jim bude po třech letech prominuto až 90 % dluhů, což je motivuje k neuváženému půjčování.“
Za ocitování určitě stojí i slova ze závěru Expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo:
1) Expertní pracovní skupina pro insolvenční právo doporučuje, aby směrnice …byly do českého právního řádu (insolvenční zákon) transponovány v minimalistické variantě a co do subjektů omezena na podnikatele…
2) Expertní pracovní skupina pro insolvenční právo doporučuje, aby případný záměr rozšířit oddlužení o délce trvání tří let i na ostatní dlužníky byl řešen teprve po vyhodnocení účinnosti změn již přijatých.
Senát
Předloženým a Poslaneckou sněmovnou „vylepšeným“ Zákonem se v Senátu zabývaly hned dva výbory – Ústavněprávní (jako garanční) a Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Oba přijaly totožný kompromisní pozměňovací návrh, který ve stručnosti znamenal následující.
1) Minimální srážka bude činit 5 % minimální mzdy (945 Kč). U starobních, sirotčích a invalidních důchodců, kteří pobírají důchod nižší než je minimální mzda, bude srážka ještě krácena o polovinu.
2) Dlužník může k návrhu na povolení oddlužení připojit závazný příslib, že bude hradit pohledávky nad rámec nezabavitelné částky (dosud nebylo možné).
3) Ruší se posunutí okamžiku, od kterého má plátce mzdy provádět srážku ze mzdy (dlužník nebude mít dostatek času optimalizovat své chování např. tím, že si sníží úvazek a začne pracovat na dohodu o provedení práce).
A ač v téměř každém vystoupení na Plénu Senátu se objevila slova „dluhy se mají platit“, odhlasoval Senát původní poslaneckou variantu. Závěr si udělejte sami.
Závěrem si dovolím jen zdůraznit, že nejsem zastáncem bezcitného postupu k těm, kteří se dostali do tíživé životní situace. Ani příznivcem tapetování nábytku, televizí a hraček polepkami exekutorů. Jen jsem se pokusil ukázat, že problematika vztahu dlužníků a věřitelů není tak černobílá, jak je mnohdy prezentována. Dle mého názoru se v poslední době výrazně vychyluje v neprospěch věřitelů.
Mezi věřiteli totiž nejsou jen v úvodu úmyslně zkarikovaně vykreslení padouši ale i obce, které hospodaří s penězi nás všech, matky samoživitelky, vymáhající alimenty, nebo i oběti trestných činů, domáhající se odškodnění.
Rovněž se přiznávám, že jsem byl jedním z autorů výše popsaných Pozměňovacích návrhů. Ostatně již v samotném průběhu projednání v Senátu jsem byl na sociálních sítích označen za „asociálního hajzla, kterého kopou do zadku exekutoři. Dobytek, který se má stydět a hovado, které snad zažije situaci těch lidí …“
Ale abych v tom nebyl sám, dovolím si na závěr s jeho souhlasem možná nepřesně citovat kolegu JUDr. Zdeňka Hrabu z Ústavněprávního výboru: „při současném trendu je možné, že se právo na oddlužení brzy dostane na Listinu základních lidských práv a svobod.“
Tak vstříc oddluženým zítřkům.