Svaz českých a moravských bytových družstev

OD PRVNÍHO LEDNA LETOŠNÍHO ROKU PLATÍ VYHLÁŠKA O POVINNÉM VYBAVENÍ NOVOSTAVEB I NĚKTERÝCH REKONSTRUOVANÝCH BUDOV PRŮKAZEM ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI. BUDE SE “CEJCHOVAT”!

Zvláště v posledních letech nabírá na akcentu trvale platné rčení, že nejlevnější energií je energie nespotřebovaná. K největším žroutům energie patří doprava, průmysl a… budovy. Ty si z energetického koláče ukrajují dokonce neuvěřitelných čtyřicet procent.

Obecně diskutované téma má několik výstupů. Nejčastěji (ovšem nepřesně) se mluví o tzv. energetickém štítkování budov. V praxi jde o zpracování průkazu energetické náročnosti budov (ENB).

Základní terminologie Energetický průkaz budovy: V podobě formuláře popisně hodnotil budovu, její stav z pohledu potřeby tepla na vytápění a zahrnoval také číselné vyjádření měrné roční potřeby tepla na vytápění. Touto hodnotou byla budova porovnávána se stanovenými limitními hodnotami, které vyjadřují minimální stav. Přestal platit dnem 31. 12. 2008. Průkaz energetické náročnosti budov: nahradil Energetický průkaz budovy a vstoupil v platnost dnem 1. 1. 2009. Musí být součástí dokumentace při výstavbě všech nových budov a při větších změnách dokončených budov s celkovou podlahovou plochou nad 1 000 m2 , které ovlivňují jejich energetickou náročnost, a při prodeji nebo nájmu budov nebo jejich částí, pokud je zpracován z předchozích dvou důvodů. Zákon pamatuje na případy, kdy průkaz být zpracován nemusí. Nevztahuje se například na obytné budovy, které jsou určeny k užívání kratšímu než 4 měsíce v roce, samostatně stojící budovy o celkové podlahové ploše menší než 50 m2 a budovy dočasné, s plánovanou dobou užívání do 2 let.

Průkaz ENB obsahuje dvě části: grafické znázornění třídy ENB, která zařazuje budovu do třídy ENB pomocí barevně odlišené stupnice, a protokol průkazu ENB, který popisuje formou vyplněného formuláře budovu jak po stránce stavební a po stránce tepelnětechnických parametrů, tak po stránce jednotlivých energetických systémů, včetně tříd energetické náročnosti pro tyto energetické systémy, pokud jsou v budově osazeny. Energetický štítek (protokol k energetickému štítku podle normy ČSN 73 0540). Je graficky podobný průkazu ENB, ovšem zahrnuje pouze tepelnětechnické vlastnosti budovy a hodnotí pouze potřebu energie na vytápění pomocí celkové měrné roční potřeby tepla na vytápění. Energetický štítek není povinná součást stavební dokumentace, nicméně bývá požadován. Výsledný údaj STN – stupeň tepelné náročnosti (dříve SEN – stupeň energetické náročnosti) – je pouze duplicitním vyjádřením údajů obsažených v energetickém průkazu budovy.

Zařazení budovy do třídy ENB Hned v úvodu je zapotřebí zdůraznit, že výpočet ENB představuje rozsáhlou a pro laika i složitou operaci, spočívající v interakci mezi částmi budovy (zónami) v kombinaci s jednotlivými energetickými systémy. Zde si obyčejný smrtelník (pochopí-li vůbec, oč jde) stoprocentně nevystačí s kalkulačkou, byť by byla nabita všemi možnými matematickými funkcemi. Za účelem výpočtu odborníci (katedra technických zařízení budov Fakulty stavební ČVUT v Praze a firma Enviros, s. r. o.) podle navržené metodiky připravili tzv. národní kalkulační nástroj bilančního výpočtu ENB, který po zadání požadovaných vstupů provede nezbytný výpočet a zároveň “vyhotoví” průkaz ENB. Průkaz ENB se skládá z části grafické a textové.

Třídy a slovní vyjádření ENB Třída energetické náročnosti hodnocené budovy se stanoví podle tabulky pro vypočtenou měrnou spotřebu energie v kWh/(m2.rok), jejíž hodnota je zaokrouhlena na celá čísla (5 se zaokrouhluje směrem nahoru). Měrné spotřeby energie ve třídě C jsou pro vyjmenované druhy budov hodnotami referenčními.

Zestručněno – kvalitní budova by se podle norem měla “vejít” do tříd A–C. Třídy D–G jsou z hlediska plnění požadavků vyhlášky nevyhovující. Zastavíme-li se konkrétně u rodinných domů (ty nás pochopitelně zajímají nejvíce), pak jednotlivé třídy představují následující číselné hodnoty. Viz tabulka rodinné domy.

Průkaz není totéž co audit Veřejnost tápe nejen v používaných pojmech, ale často si pomyslná jablka plete s hruškami. Kupříkladu průkaz ENB si lidé vysvětlují jako energetický audit. Zde je třeba říci, že na rozdíl od energetického průkazu energetický audit pracuje s reálnými hodnotami, které budova vykazuje během svého provozu. V praxi to znamená, že porovnává model, zhotovený podle projektovaných parametrů, s fakturami za odebrané energie v průběhu posledních tří až pěti let. Postihuje tedy i vliv užití.

A je zde ještě jedna věc. Součástí průkazu ENB (pokud budova nesplňuje alespoň parametry třídy C), by měl být návrh úsporných opatření, kde se bez energetického auditu rozhodně neobejdete.

Sluší se ještě doplnit, že výše uvedené rozhodně není (i takové názory se objevují) jen jakousi čistě teoretickou záležitostí či byrokratickou komplikací. Stejně jako v případě nedodržení nebo porušení jakéhokoli jiného zákona, i zde je pamatováno na případné delikty, jejich řešení a “následky”. V daném případě jsou správní delikty rozděleny na přestupky a správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob. K přestupkům a správním deliktům jsou přiřazeny pokuty podle míry závažnosti provinění, dále jsou zařazena společná ustanovení ke správním deliktům. Přestupky může spáchat fyzická osoba a horní hranice pokuty je 100 000 Kč. Správní delikty mohou spáchat fyzické osoby podnikající nebo právnické osoby a horní hranice je až 5 milionů Kč. Praktická aplikace Cílem novelizovaných zákonů a vydaných směrnic je podpora snižování energetické náročnosti budov podle vnějších klimatických, případně místních podmínek, požadavků na vnitřní prostředí a koncepčního řešení budovy. To vyžaduje komplexnější postup výpočtu, v němž je nutno zvažovat:   klimatické podmínky v lokalitě budovy;   požadavky na vlastnosti a parametry vnitřního prostředí budovy podle druhu normového užití celé budovy nebo jejích částí;   tepelnětechnické a světelnětechnické vlastnosti budovy a jejích prvků;   rozdělení budovy do zón s rozdílnými nároky na vnitřní prostředí (vytápění nebo větrání, chlazení, klimatizace) a jejich vzájemné ovlivňování;   ztráty energie v jednotlivých energetických systémech budovy a jejich částečné zpětné využití ve stejném nebo jiném energetickém systému;   spotřebu pomocné energie;   vnitřní tepelné zisky;   tepelné zisky z vnějšího prostředí (solární tepelné zisky);   rozdílnost vnějších i vnitřních podmínek budovy v různých hodnocených obdobích (např. v průběhu kalendářního roku). Jak je to s rodinným domem?

Podle statistik v současné době připadá 45 až 50 % všech nově postavených bytů právě na objekty rodinných domů. Uvádět zde celou modelovou situaci, podle níž se lze dobrat zcela konkrétního hodnocení toho či onoho objektu, by zabralo příliš místa. Zájemcům proto doporučujeme odbornou publikaci s názvem “Energetická náročnost budov v souvislostech s platnou legislativou ČR”, kde je celá problematika názorně a podrobně vysvětlena na zcela konkrétních příkladech a s odvolávkami na další informační zdroje.

Výhody průkazů V závěru je třeba doplnit, že kromě povinností mohou průkazy ENB přinést i jisté výhody. Majitelům nemovitostí třeba informaci, zda a za jakých okolností mohou ušetřit. Těm, kteří hledají prostory pro kancelář nebo hodlají koupit byt nebo jinou nemovitost, zase reálnou představu o výdajích za provoz. Prodejcům objektu naznačí, že šanci má jedině kvalitní dům s nízkou spotřebou. Kupující získá jistotu, že nebere zajíce v pytli. Kdo by dnes nechtěl bydlet v domě s co nejnižšími provozními náklady...

DOBRÁ RADA

K vydání průkazu ENB bude vlastník budovy potřebovat vedle projektové dokumentace ještě energetický audit. Cena auditu se pohybuje v řádech desítek tisíc korun. Energetickou náročnost budovy lze totiž významně ovlivnit pouze při její stavbě nebo při rekonstrukci. Jakmile je budova hotová, nese s sebou svou energetickou spotřebu po desítky let. Průkaz energetické náročnosti budovy se předkládá stavebnímu úřadu nejen při výstavbě, ale i při rekonstrukci budovy. Budova bez průkazu by tedy neměla vůbec dostat stavební povolení k rekonstrukci, nejde-li o objekt, který průkaz mít nemusí.

Obecně platná legislativa V úvodu je třeba připomenout, že od 1. července 2006 platí změna zákona č. 406/2000 Sb., ve znění zákona č. 177/2006 Sb. a 406/2006 Sb. Tímto zákonem se do českých právních předpisů implementovala směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov (EPBD – Energy Performance of Buildings Directive), která jednotně upravuje způsob hodnocení účinnosti užití energie v budovách pro bydlení a veřejný sektor. Vyhláška č. 148/2007 Sb. o ENB vstoupila v platnost 1. července 2007 a účinnosti nabyla 1. ledna 2009. Platí, že stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek musí zajistit splnění požadavků na ENB. Toto splnění se dokládá právě průkazem energetické náročnosti budovy (dále jen průkaz), který musí být přiložen při prokazování dodržení obecných technických požadavků na výstavbu. Průkaz nesmí být starší 10 let a je součástí dokumentace při výstavbě nových budov, při větších změnách dokončených budov s celkovou podlahovou plochou nad 1 000 m2, které ovlivňují jejich energetickou náročnost, a při prodeji nebo nájmu těchto budov nebo jejich částí. Součástí průkazu uvedených budov musí být výsledky posouzení technické, ekologické a ekonomické proveditelnosti alternativních systémů vytápění, kterými jsou decentralizované systémy dodávky energie založené na energii z obnovitelných zdrojů, kombinovaná výroba elektřiny a tepla, dálkové nebo blokové ústřední vytápění, v případě potřeby chlazení, tepelná čerpadla. Průkaz může vypracovávat pouze energetický auditor nebo osoba s osvědčením o autorizaci (autorizovaný inženýr) přezkoušená ministerstvem. Požadavky nemusejí být splněny při změně dokončené budovy v případě, že vlastník budovy prokáže energetickým auditem, že to není technicky a funkčně možné nebo ekonomicky vhodné s ohledem na životnost budovy, její provozní účely nebo pokud to odporuje požadavkům zákona o státní památkové péči. Definice ENB: Množství energie v budově skutečně spotřebované. U projektů nových staveb nebo projektů změn staveb, na které je vydáno stavební povolení, jde o vypočtené množství energie pro splnění požadavků na standardizované užívání budovy, zejména na vytápění, osvětlení, přípravu teplé vody, chlazení, úpravu vzduchu větráním a úpravu parametrů vnitřního prostředí klimatizačním systémem. Co potřebujete znát k hodnocení RD   Obecný popis objektu: typ domu, jeho řešení, lokalitu, geometrický tvar, určení, z čeho je postaven, čím je zateplen, zdroj tepla a ohřevu teplé vody, zda a jaký funguje solární systém a jeho výkon, systém větrání, osvětlení…   Zónování budovy: geometrické rozdělení budovy na jednotlivé části, které ovlivňují výslednou výši spotřeby energie (např. obytná zóna, zóna s temperovanou garáží a skladovými prostory apod.).   Stavební část: popis stavebních konstrukcí, podle tepelnětechnických vlastností se pak definuje výše potřeb energie.   Energetické systémy budovy: v případě rodinného domu jde o popis systému vytápění, ohřevu teplé vody, případně definování soustavy solárních kolektorů. Pokud je v objektu více zdrojů tepla, je třeba z důvodu interakce a provázanosti systémů definovat, z jakého zdroje tepla je zajišťována příprava teplé vody.   Zařazení budovy do třídy energetické náročnosti ENB: toto označení (v rozsahu A–G) hodnotí celkově budovu a je srozumitelné i laikovi. Budova by měla dosáhnout minimálně na třídu C. Kroky praktických úspor Starší rodinné domy zřídka vyhovují moderním požadavkům na spotřebu paliva, na uživatelský komfort i na obsluhu vytápění. Úsporná opatření se týkají nejčastěji spotřeby tepla na vytápění, kde je největší potenciál. Šetření energií přitom nemusí znamenat snížení komfortu, ale naopak zlepšení kvality bydlení. Jak na to?   Zateplování zdiva: spotřeba tepla je dána zejména tepelnou ztrátou budovy. Průniku tepla obvodovým pláštěm budovy nelze nikdy zcela zabránit (to by bylo proti fyzikálním zákonům), ale lze ho značně snížit vhodnou izolací.   Izolování podlah: někdy nelze provést bez zásadního zásahu do interiéru. To je případ podlah na terénu. Jsou-li obytné místnosti podsklepeny, je vhodné zateplit jejich podlahy zespoda. Izolace podlah je nutná zejména v případě, že chcete instalovat podlahové vytápění.   Izolování stropů a střechy: pokud má dům nevytápěnou půdu, lze strop snadno a efektivně izolovat položením izolace na podlahu půdy. Chcete-li mít půdu pochozí, je nutno překrýt izolaci záklopem z prken nebo desek. Alternativou je izolace dutin trámového stropu. Při přestavbě půdy na obytný prostor (podkroví) je nutné izolovat střechu. Tepelná izolace, hydroizolační fólie a parotěsná zábrana však musí být provedeny tak, aby původní konstrukce krovu trvale nevlhla.   Únik tepla okny: rozdíl v izolační schopnosti nových oken může být až dvojnásobný. Upřednostněte kvalitní dvojskla s mezerou plněnou argonem nebo jiným inertním plynem. Důležité je, aby vnitřní sklo dvojskla bylo opatřeno pokovením, které umí odrážet teplo zpět do místnosti. Pozornost věnujte izolaci ostění, nadpraží a parapetů, brání vzniku tepelných mostů.   Únik tepla větracím vzduchem: vzduch v místnosti by se měl zcela vyměnit každé dvě hodiny, ovšem ztráty větráním tvoří až 1/3 spotřeby (nezatepleného) domu. Efektivní a komfortní řešení představuje systém nuceného větrání s rekuperací tepla, kdy se vzduch přivádí a odvádí ventilátory. Je přímo žádoucí zajistit těsná okna. Srdcem systému je obvykle kompaktní jednotka s odtahovým i přívodním ventilátorem, filtry, rekuperačním výměníkem tepla a ohřívačem vzduchu (případně i s chladičem). Ohřívač může být elektrický, nebo teplovodní, který se napojí na kotel či jiný zdroj tepla (případně přes akumulační nádrž). Centrální systém větrání lze spojit s vytápěním domu, ovšem rozsah prací představuje poměrně zásadní rekonstrukci.