1. Krátce rekapitulujeme, že pozemky tvořící jeden funkční celek s bytovým domem ve vlastnictví bytového družstva, převede příslušná organizační složka státu bezplatně do vlastnictví tohoto bytového družstva podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích ve znění pozdějších předpisů. Do doby převodu byla naposledy k předmětným pozemkům zřízena výpůjčka, a to zákonem č.1/2007, kterým se upravují některé užívací vztahy k majetku ČR a to na dobu do 1.1. 2010 včetně. Je tedy třeba ze strany družstev dbát na to, aby do tohoto termínu byly všechny předmětné pozemky převedeny do vlastnictví bytového družstva.
Podrobnosti postupu byly uveřejněny ve Zpravodaji č.3/2007. - Pokud jde o další pozemky, ke kterým vzniklo bytovému družstvu právo trvalého užívání podle § 70 zák. č.109/1964 Sb., hospodářský zákoník, tak toto právo trvalého užívání se mění na vlastnictví bytového družstva, v jehož prospěch bylo toto právo zřízeno. Musí jít o pozemky zastavěné budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemek na něj navazující, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, která trvá ke dni nabytí účinnosti (1.7.2008) zákona č.103/2000 Sb., kterým se mění zákon o vlastnictví bytů a některé další zákony.
Změněným zákonem byl i občanský zákoník, který byl doplněn o § 879c) později zrušený zák.č.229/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že tato část zákona č.229/20001 Sb. nazvaná „Změna občanského zákoníku“ čl. II byla Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 2/02 publikovaným pod č. 278/2004 ve Sbírce zákonů zrušena, došlo k „oživení“ cit. § 879c a tento paragraf se stal součástí našeho právního řádu. Jak vyplývá z odůvodnění předmětného nálezu, zrušením derogačního ustanovení zákona č.229/2001 Sb. došlo k rehabilitaci dříve zrušených ustanovení § 879c až 879e obč. zák., čímž se plně obnovily právní účinky zrušených ustanovení. Dnem 1.5.2005 tak byl obnoven původní stav a odpadla právní překážka realizovat tato ustanovení. Zároveň je třeba konstatovat, že příslušné organizační složky státu (Úřady pro zastupování státu ve věcech majetkových) Nález Ústavního soudu, ani další rozhodnutí Ústavního soudu popř. Nejvyššího soudu ČR, s touto věcí související, nerespektují. Veškerá jednání s generálním ředitelstvím ÚZSVM, kde byla ze strany SČMBD a ostatních družstevních svazů vyvíjena snaha řešit situaci dohodou na základě souhlasného prohlášení stran, nevedla k žádoucímu výsledku, když zpracovaný a dohodnutý návrh řešení nebyl akceptován MF. Za tohoto stavu věci je třeba, aby se družstva domáhala svých práv žalobou u příslušného soudu. V případě, že družstvo postupovalo podle § 60c zák. č.219/2000 Sb., o majetku ČR a pozemek zakoupilo za cenu stanovenou vyhláškou č.393/1991 Sb., to bude žalobou na vrácení kupní ceny. V ostatních případech z důvodu právní jistoty a možnosti domoci se změny zápisu v katastru nemovitostí, žalobou o určení vlastnického práva k nemovitosti. Vzory obou žalob postoupilo oddělení legislativně právní k dispozici úřadům rad. Základními předpoklady pro úspěšnost žaloby jsou: 1. existence původního práva trvalého užívání, přičemž pozemek je zastavěn budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s převodem této budovy nebo stavby. 2. žádost o změnu práva trvalého užívání na vlastnictví podanou státu v rozhodné době tj. v době od 1. 7. 2000 do 30. 6. 2001. 3. uplynutí lhůty 1 roku ode dne účinnosti zák. č.103/2000 Sb., který nabyl účinnosti 1. 7. 2000. Při formulování odůvodnění žaloby je třeba vycházet zejména z již uvedeného Nálezu Ústavního soudu Pl.ÚS 2/02 publikovaným pod č. 278/2004 ve Sbírce zákonů, dále z rozsudku NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2205/2005 k vázanosti obecného soudu plenárním nálezem ÚS a důsledku zrušení derogačního ustanovení zákona. Dále je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR čj. 28 Cdo 1961/2006, kterým bylo zamítnuto dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v právní věci o určení vlastnického práva k nemovitosti, a zejména na usnesení Ústavního soudu čj. II ÚS 755/06, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti výše citovanému rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 2205/2005 a proti usnesení Nejvyššího osudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2504/2006. V případě, že by žalovaný – Česká republika argumentoval, že jde o zakázanou veřejnou podporu, doporučujeme odkázat na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1422/08 ze dne 19. 9. 2008, kterým Ústavní soud odmítl stížnost ČR – ÚZSVM jako zjevně neopodstatněnou. - Zcela jiná situace je v případě pozemků ve správě Pozemkového fondu ČR, na které se nevztahují povinnosti státu stanovené zejména v § 60a výše citovaného zákona o majetku ČR, kdy případný převod těchto pozemků do vlastnictví družstva by mohl být řešen pouze jako úplatný. Nejčastější způsob užívání těchto pozemků družstvu je na základě nájemní smlouvy. V případě problémů s uzavíráním nájemních smluv bylo dohodnuto při jednání na Pozemkovém fondu, že je možno podat stížnost na způsob řešení regionálním pracovištěm adresovou Pozemkovému fondu, Husinecká 11a, 130 00 Praha 3 s uvedením důvodů a Pozemkový fond rozhodne.
Určitou omezenou možností získat pozemek, je prostřednictvím obecního úřadu, který by na základě žádosti mohl dostat příslušný pozemek od PF bezplatně do vlastnictví z důvodu veřejného zájmu a následně by ho pak převedl na bytové družstvo. Na takové řešení však není právní nárok a může být realizováno na základě individuálních jednání podle okolností každého jednotlivého případu.
