U sousedů
Článek autorky Vladimíri Bohatové, uveřejněný 13.4.2009 ve Finančním magazínu, popisuje jak probíhají rekonstrukce panelových domů v sousedním Německu.
Starý bytový fond vyžadující zásadní rekonstrukci netrápí jen Českou republiku. I v sousedním Sasku se potýkají se starými energeticky náročnými domy a neblahým dědictvím paneláků.
V historických německých městech zdobí ulice patricijské rodinné vily s několika bytovými jednotkami. Stojí tu od konce 19. století. V době jejich výstavby byl v módě tzv. grunderský styl, který se vyznačoval fasádami zdobenými štukaturou, vikýři a stropy s dřevěnými trámy. Pro dnešní bydlení jsou však v mnoha ohledech nevyhovující. Nemají téměř žádnou tepelnou izolaci a jejich obyvatelé musejí platit obrovské částky za vytápění. Co ale s nimi? Zbourat, nebo rekonstruovat? Proti první možnosti se postavili památkáři, neboť se jedná o historicky cenné stavby. Druhá varianta je finančně nesmírně nákladná. Bez pomoci státu takřka neuskutečnitelná.
Projekt EnSan
Projekt EnSan podporovaný Spolkovým ministerstvem hospodářství a technologie a dotovaný částkou přes tři miliardy eur pomohl nastartovat rekonstrukce starých domů v Sasku před pěti lety.
Jeho cílem je především snížit energetickou náročnost letitých budov a dosáhnout energetické úspory s faktorem 10 u běžné zástavby a alespoň 4 u památkových objektů. Faktor 10 znamená nejvyšší možnou úsporu energií. Čím nižší číslo, tím jsou náklady na energii vyšší.
Začalo se v Hamburku, kde byl jako pilotní projekt zmodernizován dům s několika bytovými jednotkami z roku 1900. Technické požadavky vypadaly jednoduše: dobrá izolace stěn a střechy, zabezpečení vzduchotěsnosti a nepropustnosti větru, izolace sklepa, případně základů, minimalizace tepelných mostů a k tomu vysoce tepelně izolační okna a použití komfortního větrání s rekuperací. Pak už stačí dodávat jen malé množství zbytkového tepla, což je možno zajistit velmi výhodně a komfortně.
K rekonstrukcím využili naši západní sousedé nejmodernější techniku sanace budov, k vytápění obnovitelné energetické zdroje, jako jsou slunce (kolektor), dřevo (kusové dřevo nebo pelety) nebo ekologické tepelné energie (tepelné čerpadlo). Integrované plánování uživatelů, architektů a specializovaných techniků zabezpečilo maximální efektivitu rekonstrukce. Platby za spotřebované energie v takto zrekonstruovaných domech klesly zhruba o 75 až 85 procent.
Paneláky přežijí
Za čtyřicetileté existence Německé demokratické republiky, která ke svému konci v roce 1989 čítala 17 milionů obyvatel, se na jejím území vystavělo kolem dvou milionů bytů v panelových domech. Po sjednocení Německa je ale začali lidé houfně opouštět. Někteří si pořizovali nové bydlení na okraji měst, jiní se stěhovali na západ za prací. Uvolnění trhu s byty vedlo k tomu, že na východě Německa osiřelo asi 1,3 milionu bytů, které nikdo nechce.
Program Spojení inovace a praxe pro pasivní domy v Sasku nabízí podporu investorům, kteří se při sanaci paneláků dostanou modelově až 85 % pod standard energetické vyhlášky EnEV. Podporu je možné získat při dosažení faktoru 10, tedy nejnižší možné energetické náročnosti.
“Po pěti letech fungování programu se stěhování ze sídlišť zpomaluje. Kvalita zástavby se zlepšuje nejen uprázdněním přehuštěných prostor, protože některé panelové domy byly demontovány, ale i modernizací stávajících. Hledáme stále investory, aby se z uvolněných panelových sídlišť nestala pustina. Je to však velmi těžké,” zhodnotil nedávno výsledky programu ministr výstavby východních spolkových zemí Wolfgang Tiefensee, který býval primátorem Lipska.
S podporou Německé energetické agentury Dena a Svobodného státu Sasko bylo renovováno několik objektů, které se dnes pyšní nejnižším faktorem energetické náročnosti, v Saské Kamenici, ve Freitalu a v Rietsche. Za zdařilou považuje ministr rekonstrukci centra Lipska nebo největšího německého panelového sídliště Marzahn v Berlíně, které je velikostí srovnatelné například s pražským Jižním Městem. Kromě toho v Sasku plánují v rámci Saského programu na ochranu klimatu pro rok 2009 cílenou podporu výstavby pasivních domů.
Nebojí se bourat
Němci se však nebojí ani razantních zásahů v případě, že se rekonstrukce jeví jako neefektivní. Příkladem je likvidace neopravitelných panelových domů ve Schwedtu na německo-polské hranici.
V 60. letech vznikla tato panelová zástavba v návaznosti na výstavbu ropovodu Družba. Ještě před deseti lety nechtěl o jejím bourání nikdo ani slyšet. Ale v posledních letech se názor veřejnosti podařilo změnit a domy s pěti tisíci byty byly asanovány. Starosta Schwedtu Jürgen Polzehl hovoří o “umění smršťování” v zájmu přežití města. Po sjednocení Německa vyčlenila vláda a regiony na přestavbu východních měst 2,5 miliardy eur (70 miliard korun).
